O fatálních následcích mého školícího pobytu na Moravě vyprávěl již druhý příspěvek na tomto blogu. Vyjádřila jsem tam mimo jiné údiv nad tím, že můj rozvážný partner se opravdu rychle rozhodl si mne vzít. Dnes vám povím o tom, co ho tehdy téměř doslova nakoplo k této akci.
Jestli tak jako já nesnášíte filmy či knihy střídající časové roviny, omlouvám se. Dnes tímto stylem budu vyprávět.
Nejsem nijak dojímavý typ a slzy do očí mi nejčastěji vhání průvan v metru. Na konci události, o níž vám dnes povím, jsem však stála jako opařená a se slzami na krajíčku. Tu středeční noc jsem totiž na baru školícího centra kdesi stovky kilometrů od domova svým kolegyním líčila, kterak jsem před třemi dny málem zabila svého životního partnera.
Na školení jsem odjela v pondělí ráno. V úterý mi přítel do telefonu sděloval, že štěně je v pořádku, navařené zásoby jídla zatím dostačují, ale při jejich ohřevu zlobí mikrovlnka. "Hmm, to je divný, tak ji radši už nezapínej a ohřej si to na plotně," navrhovala jsem.
Další den, tedy ve středu, volal přítel znovu. "Zlatí, je to fakt divný, mikrovlnka nefunguje a už nesvítí ani lustr v kuchyni." Ihned mi blesklo hlavou, že oba problémy, ač se týkají kuchyně, spolu nemohou souviset skrze vypadlou část jističe, protože kuchyň-zásuvky a kuchyň-světla jsou dva různé okruhy. Tak to taky líčím partnerovi do telefonu a jsem na sebe coby dceru z ryze elektrikářské rodiny fakt pyšná.
 |
| precizní dělení okruhů na našem elektroměru je zásluhou mého přešikovného tatínka |
"Jasně, taky si myslím, že závada bude někde jinde..." souhlasil Honza.
Na cestě k baráku!
Sprostě mluvím maximálně dvakrát do roka. V ten moment jsem tak vyčerpala zásobu těch úlevných vulgarit na několik let dopředu.
