"Tak jsem dneska potkala Martinu. Představ si, konečně se vyhrabala z porozchodový depky, začala se dokonce malovat a nosí šaty. Jde fakt do sebe. Asi chce ulovit nějakýho chlapa," líčím jako obvykle večer manželovi ty nejpodstatnější zážitky z uplynulého dne cestou domů.
Manžel se na mě zahledí. Svádí boj se svým svědomím, jestli něco říct nebo taktně mlčet, ale nakonec promluví: "K tomu můžu říct jen jedno: obalem to nevylepší."
"No počkej. Víš kolik sbalím chlapů jenom na vzhled?" snažím se vzbudit žárlivost neprůstřelnou lží. "Tebe jsem přece taky sbalila na vzhled."
"To teda ne!" ohradí se.
"Jakto že ne. Na vlasy přece. Já to tak všude prezentuju, že jsem tě utáhla na vlasy."
"To nebylo zdaleka jen vlasy. Jasně, viděl jsem na těch stránkách tvou fotku, kde jsi byla zezadu s dlouhými zrzavými vlasy pod zadek, ale to byl jen jeden z faktorů. Viděl jsem, že děláš web, takže jsem si řekl, že budeš chytrá. V tý době neměl web každý."
Když už nežárlí, tak se spokojím asoň s tím, že si myslí, že umím psát. To by šlo. "A líbilo se ti, co jsem tam psala?" říkám si nenápadně o další pochvalu.
"Já nevim, nikdy jsem tam nic nečetl."
Cože?!
"To nebyl tvůj web, jen jsi ho někomu dělala, ne?"
Cože??!! Jenom zírám. Jasně, že to byl můj web. Můj obsahem. Jinak mi jej zprostředkovali estranky.cz. To si jako nevšimnul? Podezírá mě, že umím programovat? A hlavně, nepřečetl tam jediné slovo a bude mi tvrdit, že jsem ho neoslovila tou jedinou tam zveřejněnou fotkou?
Přemýšlí nahlas dál: "Jasně, viděl jsem tam tvou fotku a líbily se mi ty vlasy..."
"Takže jsem tě sbalila na vzhled," skáču mu do řeči a uzavírám debatu.
"Noo, tak dobře, tak si to tak prezentuj," vzdává se.
Je to ale vítězství? Vlasy jsem si výrazně zkrátila a obávám se, že za těch 10 let i změnily odstín do hněda. Takže mě omluvte, jdu ke sporáku, abych muži připomněla, že umím aspoň vařit, když už ne programovat (což jak známo, je pro pevný vztah klíčové).
Žádné komentáře:
Okomentovat