Prý bych měla napsat něco úvodem. Na to moc nejsem. Doufám, že za mě budou lépe mluvit mé budoucí příspěvky, ale udělám si teď náskok. Když si totiž oblíbím nějaký blog, pátrám po tom, kdo jej vytesal do kamene vyťukal do klávesnice. A protože vím (nebo aspoň doufám), že v tom nejsem sama, zprostředkuji Vám teď něco málo o začátcích osobní historie té, která pro srandu králíkům píše blog Pro srandu králíkům.
Jako první vnouče všech čtyř prarodičů jsem se narodila do teplého červnového večera roku 1988.
Vůdcem Sovětského svazu byl v té době Michail Sergejevič Gorbačov. Pán s pigmentovou skvrnou na hlavě.
Jak milé překvapení tehdy musela zažívat má matka, když uzřela své novorozené dítě, rovněž s pigmentovou skvrnou na hlavě (a druhou na pravém koleni), snad ani nelze dostatečně barvitě popsat.
Stejně jako dějinné události, i můj život byl tehdy překotný. Tak například: Přesně ve chvílích, kdy Pražané zvonili klíči na Václaváku, propadla jsem schodištěm a hlavou narazila na radiátor v přízemí.
Po necelých třech letech, v době, kdy se dle vševědoucí Wikipedie v Čechách začíná šířit plzák španělský, následoval onu pověstnou cestu z matčina lůna na světlo světa můj bratr. Zkrátka samé přírodní úkazy.
Když mi bylo pět, zaniklo Československo a vznikla Česká republika. A já chtě-nechtě začala chodit do školky. Zápis byl krutou zkouškou mé inteligence ("co je to pár?") i obratnosti ("skákej po jedné noze"). Byla jsem na sebe hrdá, jak jsem to zvládla, ale než jsem stihla do školky nastoupit, zrušili ji. Chodila jsem pak do jiné, kde v duchu znovuobjevené demokracie děti nepodstupovaly tak přísná přijímací řízení, ale která i tak nesla jméno po sovětském kosmonautu Juriji Gagarinovi.
Věřím, že těchto nemnoho informací, Vám pomůže udělat si obrázek o tom, že:
- na českou blogerku jsem stará (já vím),
- jsem opravdu praštěná, nejen obrazně,
- chcete-li se opravdu něco dozvědět, budete mě muset pozvat na kafe.
Nebo prostě čtěte dál, protože dalšími střípky ze svého života Vás hodlám provést zde, na blogu Pro srandu králíkům.
Žádné komentáře:
Okomentovat